Švestková alej 3.A

Úbytek stromů, řádění kůrovce a permanentní těžba – to vše stálo u zrodu myšlenky „Mohu nějak pomoci, můžu pro přírodu něco udělat?“ A protože se ta myšlenka nenarodila v hlavě dospěláků, ale dětí ze 3. třídy, byl by hřích ji nepodpořit. Vědomí, že svým vlastním přičiněním mohu něco změnit, je neuvěřitelnou výchovnou devizou. Díky neúnavné snaze pana Salače se myšlenka změnila v projekt a projekt v dílo. Dne 26.10. jsme se sešli na již téměř zapomenuté cestě směrem od hřbitova k lesu v počtu 37 lidí plus nějaká drobotina plus jeden pes a pustili se do obnovy švestkové aleje. Bylo zapotřebí vyhloubit jámy pro stromky, odkornit kůly, stromy zasadit, natlouct kolem kůly a následně je sešroubovat, stromky obehnat pletivem a zasypat štěpkou. Nic snadného. Několik hodin namáhavé práce. Všichni se u toho pěkně zapotili. Výsledek ale stojí za to. Jeden stromek vedle druhého. Přejeme jim příznivé počasí, málo vichrů a nenechavých srnek…..a za deset let si u nich ťukneme slivovicí z první úrody. To už budou moci všichni, kdo sázeli, neboť budou plnoletí 

Na závěr se sluší jmenovitě poděkovat. Děkujeme za iniciativu pana Salače (kdyby nebylo jeho, zůstane myšlenka myšlenkou), panu Klofáčovi a paní Klofáčové za technickou pomoc při výsadbě, panu Dibelkovi za ošetření stromků a odbornou podporu, panu Gallovi za opatření sazenic a zapůjčení nářadí, kolegům ze školy panu Doležalovi a paní Vébrové za zdatné ruce a následně všem našim pracantům – Natálce s babičkou, Vaškovi s Kačkou, Martince, Mílovi, Martinovi, Káje s maminkou a Esterkou, Honzíkovi Z. s maminkou a Maruškou, Agátce s Marečkem, Sebíkem a tatínkem, Ondrovi s Máťou a maminkou, Terezce s maminkou a dědečkem, Viktorovi s Olíkem, Dádovi s Verunkou maminkou i s tatínkem a mému muži Martinovi.

PS: Za sebe mohu říci, že to byla akce velmi povedená. Byla nám sice zima na ruce, ale u srdce nás hřálo. Snad se nám povede na jaře pokračovat a s pomocí pana Doležala i zapojit do této ekologické aktivity i další žáky ze starších ročníků.

D.K.