Indiáni ze třetí mohli konečně po dvou letech založit vesnici, postavit vigvamy, zapálit poradní oheň, rokovat a pojídat kořist. V překladu z indiánštiny – ze třídy jsme udělali noclehárnu, rozložili spacáky a u ohně si opékali buřtíky a kukuřici (guláš se nepekl, ten se vařil).

Spřátelené kmeny Vlčat a Liščat pod vedením náčelnic Martínky a Agátky po celý večer soupeřily o získání různých bobříků. Byl to lítý, ale čestný boj. Soupeřilo se ve večerním ringu, rychlost se poměřovala v živém Člověče nezlob se a v hledání indiánských symbolů, záda se hrbila ve hře Ruka, noha….plnil se bobřík vstávání a bobřík odvahy – brouzdání se v ranní rose. Kromě sportovního klání si indiáni užili u ohně táborákové písničky, v družinovém te-pe pak zdobení indiánských triček. Večer se završil četbou knihy Indiáni z Větrova a sledováním její filmové adaptace. (Většina indiánů se během filmu odebrala do spánkového loviště).

Pohodový večer plný smíchu, písniček a zábavy jsme si užili i díky všem, kteří nás přišli podpořit a přiložili ruku k dílu. Díky Ivet za maminkovské opatrování a péči o naše žaludky, díky Jirko Petrnoušku s Evou za podmanivé písničky, díky Nikol za bobříky i přípravu snídaně, díky Zuzko a Tome za přípravu her, díky pane Salači za starost o oheň, díky Martine za večerní čtení a noční hlídání.

Ať nás i vás Manitů provází. Indiáni a Veselá sova ze třetí