Již 103 let se slaví po celém světě den, který je věnován našim nejmenším, našim dětem. A protože v Šenově ctíme dobré tradice, tak se i u nás, v pátek 2.6., na Malé škole slavilo. Ve velkém stylu a hlavně sportovně. Paní asistentka Monika Vébrová, pro tento den „Boženka Rychlonožková (Božka Rychlonožka) – držitelka nespočetných rekordů a mnohonásobná olympionička“ pro nás připravila na místním tréninkovém hřišti dopolední sportovní olympijské klání.
Soutěžilo se ve dvou kategoriích Mladší žáci - 1., 2.třída a Starší žáci - 3.,4.,5.třída v těchto disciplínách – TROJSKOK, HOD MEDICINBALEM, BĚH 50m, PŘEKÁŽKOVÝ BĚH, HOD KRIKETOVÝM MÍČKEM. Ještě před samotným soutěžením složili malí sportovci olympijský slib…a nikoho nepřekvapí, že ho i dodrželi. Myšlenka Fair play se všemi ctila. Během dopoledního sportování přišel i povolený sacharidový doping formou kaktusového nanuku (to jsou věci…kaktus v nanuku). Bojovalo se skutečně srdnatě, s vervou a odhodláním, za velkého fandění a zasloužilých potlesků. Padaly úctyhodné rekordy napříč všemi třídami.
Trojnásobným zlatým medailistou v kategorii mladších žáků se stal Míša Jonáš, dvě stříbrné a dvě bronzové si odnesl Kája Hluchý, Alex Belica získal jednu zlatou a jednu bronzovou, Mára Kolebacz vybojoval dvě bronzové, po jedné medaili pak Petr Doležal – zlato, Ondra Míka – stříbro…a velkou radost nám udělala i dvě děvčata, která se obě probojovala na druhé místo a tím ke stříbrné medaili – Bára Kubíková a Dita Marciňáková.
Absolutními vítězi starší kategorie se stali páťáci. Jejich „spanilou jízdu“ narušil jen Matyáš Šucha (3.třída) se svým bronzem za krikeťák a Štěpán Luňák (4.třída) se třemi bronzovými medailemi za trojskok, medicinbal a padesátku. Tři zlata a jeden bronz získal Matěj Knap, tři stříbra a jedno zlato putovalo k Erikovi Ellmrichovi, Tobík Janda si odnesl jedno zlato a jeden bronz, jednu stříbrnou medaili „vyházel“ Míša Šic.
Před konečným ceremoniálem proběhl ještě jeden velký hromadný závod. Olympionička Božena Rychlonožková vyzvala všechny závodníky na klání v běhu. Protože už je věkem „sportovně vysloužilá“ dostala náskok 1 m. A bylo na co se dívat. Po zaznění píšťalky se všichni vyřítili s jediným cílem – předběhnout Božku Rychlonožku. Ten, kdo se rád dívá na indiánky, pochopí příměr – jako stádo mustangů v prérii. Boženka běžela, dala do toho všechno….a vyhrála. Bylo to sice, jak se říká o prsa, koně z pětky jí dýchali na záda, ale vyhrála. Gratulujeme. (Lekce pro mlaďochy, žádné staré železo se nekoná.)
Velkou podporou při organizaci jednotlivých disciplín byli naši šesťáci. Měřili, startovali, zapisovali ale i motivovali, povzbuzovali a chválili. Pomáhali také organizovat sportovní nesoutěžní aktivity, jako bylo přetahování lana, střelba do brány, florbal, Kin Ball a jiné.
Sportovní den jsme si náležitě užili. Zasportovali jsme si, nasmáli jsme se, vyzkoušeli nové hry a aktivity, vyplavili endorfiny a hlavě….byli jsme pospolu.
Moniko, konečně tě můžeme oslovit tvým pravým jménem, díky moc. Díky za tvé nadšení, za tvůj přístup, za tvou vytrvalost a nápady. Už se těšíme, co si na nás příští rok nachystáš. A jak se vždy na konci volá: Olympiádě a Monice 3 krát hurá. HURÁ, HURÁ, HURÁÁÁÁÁ.
Za I.st. D.K.
