Po cestě vlakem jsme si turisticky vyšlápli na Strážný vrch, prošli si celou křížovou cestu, objímali 300 let starý jasan a pak nás modrá turistická značka dovedla až do ráje CUKRU – Cukrárny Venezie. A zde se hodovalo, dokud se finance nevyčerpaly. Dokonce i dorty na cestu se balily. Když už bříška začínala „bublat“ byl nejvyšší čas se jít provětrat. Dalším cílem tudíž bylo nedaleké náměstí s výstavou velkoformátových fotografií pana Svojky s názvem „Neodcházím. Jen se měním.“ (Příběh lesa Českého Švýcarska.) Po prohlídce výstavy nastal čas velet k odjezdu. Cestou jsme se ještě trochu vyřádili na dětském hřišti a pak honem na vlak.

A závěrem ještě jedna pochvala od paní cukrářky v cukrárně. Prý to s dětmi není tak zlé, když jedou o prázdninách dobrovolně na turistický výlet, místo aby ležely doma na mobilu.

Z.Doležalová, J.Doležal, D. Kučerová