Dobrého jitra přáli si udatní panoši a ctnostné panny z družiny kněžny Danuše slovutného osmnáctého dne měsíce dubence. Čekal nás zásadní úkol – záchrana Svatováclavské koruny a odemčení komnaty jejího úkrytu. Sedmero klíčů, sedmero úkolů …a čas utíkajíc nám příznivě nakloněn není. Uchrání družina korunu před cizáckými nájezdníky? Podaří se přemístiti klenot nedozírné hodnoty na nedobytný Karlštejn? Kostky jsou vrženy.
V rozpravách se hovor točil o hradech, hostinách, komoňstvu i dechberoucích turnajích. Taktéže navštívit podhradí nám bylo umožněno. Zde seznámiti jsme se mohli s cechy těmito poctivými a otázky z jejich řemesel jsme mohli luštiti. Taktéž výroba strašlivé zbraně s názvem katapult nám umožněna byla. Následně pak mnozí z nás výcvikem střelby jsouc prošli. V chodu dne nás svou krmí poctil pekař Martin, kterýžto nám přichystal cibulový boží dar – kulatý bochník s máslem a pekařka Natália, která nám posloužila lahodnými šátečky s cizokrajnou plňkou – prý čokoláda nazývá se tato pochutina. Pak se naše družina věnovala umění zlatnickému, tvořili jsme na žádost kněžny Danuše Svatováclavské koruny, které mohou zastupovat tu jedinou pravou a tím ošálit jsoucí zbojníky a lupiče. Taktéž jsme se věnovali o péči jízdního dobytka. Vlastně jsme si ty koně uděláli. O protož kvapil nelítostný čas, zakončili jsme náš den turnajovou slávou. Rytíři předváděli jsouc dámám svůj jezdecký i šermířský um, načež dámy obdarovaly svým bělostným kapesníčkem ty nejšikovnější a nejgalantnější jezdce.
A koruna? Bylo to o vepřovou štětinu, ale záchrana v poslední té minutě se zdařila. Dokonce i se sladkou tečkou. Pochutnali jste si někdy na kameni s Exkalibrem? My ano.
D.Kučerová
